Květen 2018

Možnosti

9. května 2018 v 10:18
Nemůžů se dočkat, až mi v červnu skončí smlouva, já tu práci tak "miluju" Nerozhodný

Co pak?

Základní možnosti mám čtyři

1. Zůstanu doma, doma bude uklizeno a navařeno, začnu zase cvičit.

Manžel mě uživí, zajdu akorát na pracák a vyberu si těch 5 měsíců, na které mám nárok, naše nepracující obyvatelstvo využívá státní dávky třeba i 40 let, takže na to mám nárok a pěkně se o to přihlásím!

Ale až nás manžel nebude moct živit, kde se poděju, jak nás uživím? Bez pořádné praxe.... Ve státní sféře dělám teď, to neuživí mě, natož rodinu, do výroby? To si moc nepomůžu a když začnu někde od začátku, bez praxe, jsou to minimální mzdy, to taky není úplně nejlepší řešení.

Manžel je nemocný, má NF2, nádory v páteři a v hlavě. Už neslyší na jedno ucho a má ochrnutou tvář, je otázka času, kdy nebude slyšet vůbec nebo bude na vozíku. Nebude moct dělat tu práci, kterou teď dělá a díky které můžu být teď doma bez práce a připravit se na budoucnost.

2. Pomůžu manželovi rozjet jeho podnikání.

Manžel chce podnikat už od doby, kdy jsem ho poznala, má nespočet knížek, které jsou ale k ničemu Smějící se Realita je prostě taková, že to není vůbec jednoduché, alespoň pro nás. Nápady máme, několikrát jsme se o něco pokusili, ale bez úspěchu. Není důležitý nápad, ale jeho realizace a umět to prodat a co si budem nalhávat, tohle my neumíme. Další nápad máme, ale budoucnost je nejistá, ale je to něco, co by eventuálě mohl dělat i v případě, že neuslyší a nebude chodit.

3. Rozjet něco vlastního.

Nebudu lhát, i to jsem už zkoušela a teď mám obavy, aby to nebyla zase jen ztráta času a peněz.

První věc, která mě napadla, do které jsem se dokonce pustila, byl fitness instruktor. Byla jsem po porodu, kila jsem chtěla sundat dolů, začala jsem intenzivně cvičit, dřina se vyplatila a tak mě napadlo, proč se tím zkusit neživit? Tak jsem si udělala kurz a získala certifikát, jenže..........................................

jsem dost zodpovědný člověk a lidem chci pomáhat, takže nechci nic podělat a v tom je tolik rizik, není to jen o tom, že děláte dřepy, příjde k vám těhotná nebo starší člověk, může mít špatný tlak, záda, kolena, prostě cokoli a vzít si na trikot riziko, které u těchto případů hrozí? Raději ne. Představa trenéra do domu byla sice hezká, ale já z toho dostala strach a tento projekt nerealizovala. Ano, můžu do fitness centra a tam dělat trenéra stejně, jako ti, které si jiní platí a trenér sedí, ani se nedívá a jen říká: "tak ještě 10x jo?" a je mu vlastně úplně jedno, že dotyčný to dělá úplně blbě, ale má zaplaceno.... Tenhle styl není pro mě. A i kdybych chtěla tohle dělat líp, tak si neumím představit, že já se svou výškou 150 cm a váhou 58 kg (nj, už necvičím po druhém porodu), bych měla pomáhat někomu zvyšovat silový limit, který se dělá tak, že trenér vám s extrémně velkou váhou činek pomáha, abyste překonali svůj limit, do vysvětlování se nepouštím, tomu bude rozumět jen jiný trenér....

Já se ale nerada nudím a za nedlouho jsem měla jiný nápad.... Začala jsem vyrábět mýdla, přírodní, to dělám vlastně do dnes, ale pro sebe, jednak na to nemám teď tolik času a prodej těchto výrobků je tady prakticky nemožný, pokud nemáte miliony na účtu a nechcete se zadlužovat, což samozřejmě zadlužování není pro nás, když bychom to do budoucna nebyli schopni splácet. Takže je to byznys doma a pro pár žen, které to ode mě občas koupí.

Přišel třetí nápad, ten zkroskotal hned na začátku, myslelal jsem si, že budu šít, už jsem se viděla, jako návrhřka nádherných šatů, nebo spíš jako super úžasná švadlena, co vykouzlí i z hadru na podlahu oblečení vhodné aspoň do divadla. Koupila jsem šicí stroj, knížky o šítí, nějakou látku, že jdu do toho, myslela jsem, že na učení mám 3 roky, než půjdu do práce, byla jsem podruhé těhotná. Kromě toho, že jsem hned poznala, že talentem pro toto povolání opravdu neoplývám, ve srovnání s kamarádkou, která uměla i bez knížek šít a dokonce obšít kolečko, já to kolečko dodnes neumím a je to už rok Smějící se, navíc nám druhá dcera zemřela, tím, že se narodila mrtvá, jsem neměla nárok ani na rodičák, ani na žádné dávky, zákon je tak dobře vymyšlený, že šestinedělí jsem nemohla být ani na pracáku, super, doma zadarmo a nebýt mé 3 leté dcery, tak si ještě platím pojištění, takže po šestinedělí jsem de facto hned nastoupila do práce a na přemýšlení o nějakém šití už prostě nebyl čas. Ale dnes už vím, že na to talent opravdu nemám.

Nad čím v současné době přemýšlím, je akreditace na kadeřnici, o tom budu ale polemizovat později.

4. Nebudu o ničem přemýšlet, budu doma a vyhledávat příležitostné brigády nebo něco na částečný, poviční úvazek

a doufat, že někdy narazím na něco, co mě zaujme a bude bavit natolik, že bych to dělala i zadarmo (samozřejmě, že ve skutečnosti bych to zadarmo nedělala, ale víte, jak to myslím). A hlavně něco tady, teď dojíždím do práce 60 km denně, po ročním zhodnocení jsme došli k závěru, že se mi to neoplatí, vydělávám jen na to, abych do práce dojela autem, na nic jiného má výplata prakticky nestačí, takže to je další důvod, proč chci se současnou práci skončit, důvodů mám mnohem víc, ale to, že se mi to neoplatí a ani mě to už nebaví, jsou základní dva prvky, které nelze déle přehlížet.

5. Na tu bych zapomněla.... Je to možnost, kterou zatím nevidím, která mě napadne později...


Mé myšlenky

8. května 2018 v 17:39
Mám 10 let na to, abych dokázala něco, co mě a mou rodinu uživí, aniž bych se dřela někde ve výrobě. Aby mě ta práce především bavila a zajímala, k čemuž mě inspirovala reality show "Utajený šéf." V tomto pořadu lidé dělají práci, která je baví, jinou by dělat nechtěli, dělali by ji klidně i zadarmo a mě ta má práce v současné době opravdu nebaví, do práce se netěším, nemám ji ráda a už vůbec bych ji nedělala zadarmo! Mám jedinou příležitost začít znovu a jinak, manžel mě ZATÍM uživí a já pracovat vlastně nemusím, nedovolíme si sice dovolenou u moře, ale na živobytí nám to stačí. Tak se zamýšlím nad životem a přemýšlím, co dál...